ocni_vady

Vědci v USA i v Anglii identifikovali mutaci genu, která způsobuje luxaci čočky - DNA test je již dostupný za 65 USD a můžete si ho objednat na stránkách OFA nebo na AHT za 40 GBP. Tento test je velice jednoduchý - po objednání obdržíte sadu na výtěr z tlamy psa, který si sami uděláte doma. Není nutné brát pejskovi krev.

The team of scientists in the USa and England have identified a mutation that is responsible for the development of PLL in several breeds - DNA test is now available for 65 USD at OFA web site or at AHT for 40 GBP. This test is very easy - after ordering you will receive a swab kit, you are able to make it by your self at home. Don´t need to take a blood sample.

Nemoci očí

Každý chovatel se denně přesvědčuje o pravdivosti definice, že všichni savci používají své oči nejen k vidění ale také ke komunikaci a sdělení svých nálad a emocí jiným zvířatům a svému okolí. Psí oči mohou být velmi výmluvné a prozrazující, což vytváří důležitou část úzkého vztahu člověka a psa.

Oči se u psů přirozeně vyvíjely tak, aby pomohly k vystopování a vypátrání kořisti. Oči psa vypadají podobně jako oči lidské, ve skutečnosti se ale od našich odlišují v několika směrech. Jsou plošší než lidské oči. Jejich čočka může měnit tvar a modifikovat tak ohniskovou vzdálenost, ale ne tak dobře jako u oka lidského. Psí oči mohou být více sensitivní na světlo a pohyb než naše oči. Tento klad psům pomáhá při vystopování, zvláště v tlumeném světle. Jejich schopnost vytvořit dostatečně ostrý obraz je ale nižší než u oka lidského. Svaly měnící tvar čočky jsou slabší než v lidském oku, proto mají psi horší vidění nablízko. Na druhé straně, psi mají větší pupilu (zorničku) a více po stranách položené oči než my, což jim umožňuje lepší periferní vidění a tak precizněji sledovat pohybující se předměty. Pekingský palácový psík má o 5-10 stupňů větší periferní vidění než lidé, zatímco většina teriérů až o 20-30 stupňů.

Vyšetřením oka se zabývá veterinární oftalmologie. Celá řada onemocnění oka je spojena s genetickou predispozicí a tak znalost zatížení jednotlivých plemen oftalmologickou problematikou je nezbytně nutný předpoklad pro stanovení správné diagnosy a prognosy. Dědičnost jednotlivých onemocnění je pečlivě zkoumána a sledována. Jednou z nejvýznačnějších světových organizací, zabývající se genetickou vazbou, je nezisková organizace CERF / Canine Eye Registry Foundation/, která od roku 1974 shromažďuje informace o genetické predispozici u všech plemen.

V ČR pracuje skupina veterinárních lékařů specializujících se na dědičné oční vady (DOV). Jejich činnost je certifikována Komorou veterinárních lékařů ČR, seznam je uveden např. na www.veterina-info.cz. Pracují podle jednotných směrnic pro diagnostiku dědičných očních vad. Výsledek vyšetření je zaznamenán do jednotného protokolu, který je stejný po celé Evropě vyjma UK a který podrobně vypovídá o stavu očního bulbu a přídatných ústrojí.

Vlastní vyšetření probíhá za pomoci řady přístrojů (štěrbinová lampa, oftalmoskop, fundus kamera), může být doplněno odběrem krve u vad, kde lze provést genetické vyšetření, či specielním doplňkovým vyšetření (elektroretinografie, angiografie). Na protokolu o očním vyšetření se dočteme jednak výsledek celého vyšetření a zároveň doporučení pro chovatele týkající se působení vyšetřeného jedince v chovu.

Výsledek, který uvítá každý chovatel, je „prostý dědičných očních vad“. Znamená tedy, že vyšetřené zvíře je v daném okamžiku bez jakýchkoliv změn, které by byly signifikantní pro DOV. Pokud najdeme nějaký nález, u kterého předpokládáme časem vývoj změn, najdeme v protokolu zápis „není dočasně prostý DOV“. Znamená to, že majitel byl obeznámen s nutností opakovaného očního vyšetření nejčastěji po 6 či 12 měsících. Konečně nález „není prostý“ znamená, že jsme našli signifikantní změny svědčící o výskytu DOV typické pro dané plemeno a takový jedinec by neměl být použit k plemenitbě. Veterinární lékař doporučí podle oftalmologického nálezu termín dalšího vyšetření, případné použití zvířete v chovu.

Vzhledem k tomu, že u dědičných očních vad neexistuje léčba, je jediným možným postupem ozdravení chovu eliminace pozitivních jedinců. Vždy se tedy musíme stavět k pacientovi jednak jako k individualitě a jednak jako k příslušníku plemene, kde cílem je zlepšení zdravotního stavu populace jako celku.

Dále na protokolu v jeho spodní části je detailní popis nálezu. K tomu nám slouží soubor zkratek vypovídajících o stavu očního bulbu.

PRA – progresivní retinální atrofie

První místo v řadě dědičných chorob oka zastává zcela jednoznačně onemocnění sítnice, označované jako progresivní retinální atrofie. Jedná se o postupné odumírání buněk sítnice, tedy vrstvy vystýlajících oční kouli a odpovědných za odečítání světelných paprsků. Zjednodušeně řečeno, existují dvě základní formy tohoto onemocnění: - generalizovaná a centrální, lišící se nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti.

Generalizovaná se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato je však postižena při onemocnění psa formou centrální. První příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a při snížené viditelnosti, proto vžitý název „šeroslepost“. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek , zornice psa je široce otevřená i při přímém dopadu světla do oka psa/ výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“/, zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, které ještě více znemožní průnik světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku.

Dědičnost tohoto druhu PRA je autosomálně recesivní, tj.jedinci postižení touto nemocí musí být v daném znaku recesivně homozygotní. Jedinci geneticky zdraví jsou dominantně homozygotní, ale největší hrozbou populace jsou heterozygoti, kteří jsou klinicky zdraví přenašeči PRA a nejdou odlišit od dominantních homozygotů. Právě kvůli přenašečům je snaha o včasné odhalení pozitivních jedinců. K tomu slouží u některých plemen genetické testy, kdy se z krve nechá zjistit stav postižení vyšetřovaného jedince.

C – cataracta lentis, tedy zákal čočky, šedý zákal

Patrně nejrozšířenější oční vada s obrovskou variabilitou nálezů. Naštěstí lze docela dobře odlišit typ a charakter postižení čočky (metabolická katarakta od vrozené) podle typické lokalizace nálezu a charakteru vývoje změn.

Problém je dědičnost této vady. Jedná se o tzv. polyfaktoriální dědičnost, tedy přenos, na který má vliv celá řada podnětů nejen genetických. Léčba sice existuje, je chirurgická, ale je nutno k postiženému jedinci přistupovat jako k příslušníku plemene a od toho by se mělo odvíjet i jeho používání v chovu.

LL – luxace lentis, luxace čočky

Onemocnění s nejvyšším výskytem právě u teriérů. Čočka je upevněna závěsným aparátem, který zároveň zprostředkovává akomodaci čočky, tedy zaostřování. Při LL závěsný aparát vykazuje změny vedoucí k částečnému či kompletnímu uvolnění čočky a jejímu posunu /subluxace či luxace čočky/. Jedná se většinou o značně bolestivý stav s náhlým nástupem, vyžadující urgentní specializované ošetření.

Další zkratky, jako např. PHTVL/PHPV, CEA a RD označující defekty očí, které se u teriérů buď vůbec nevyskytují nebo jen vyjímečně.

MVDr. Jiří Beránek
(telefon) 466262914, 603272796
Husova 1747, 530 03 Pardubice

MVDr. Pavel Hron
(telefon) 284 821 784
Veterinární klinika Erika, nám. Dr. Holého 8, 180 00 Praha 8

MVDr. Vladimír Knapík
(telefon) 577222737, 608607026
Broučkova 5395, 760 01 Zlín

MVDr. Pavla Trnková
(telefon) 548520099
Vet. Klinika, Fillova 14, 638 00 Brno - Lesná